Mladí vs. starší a pokročilí
Nezbytnou součástí našeho webu je a bude předávání zkušeností i mladším generacím. Jsme přesvědčeni, že máme "o čem mluvit" ....
Začněme ovšem námi samotnými:
JE VÁM HANBA, ŽE JSTE ZTLOUSTLI / LEHCE PŘIBRALY, NEBO ŽE VÁM ANI VIAGRA NEBO NÁJEMNÝ GIGOLO NEPOMŮŽE ???
CÍTÍTE SE STÁLE MLADÍ / MLADÉ NEBO UŽ O NĚCO STARŠÍ ???
MÁTE PROBLÉM SEHNAT NOVÉHO PARTNERA ČI PARTNERKU V TOMTO VÉKU ???
Pak je pro Vás určen článek č. 1:
Láska, sexualita a vztahy ve stáří nejsou nic zavrženíhodného a ani výjimečného. Mnozí staří lidé žijí sami, ovdověli a bojí se navázat druhý vztah. Avšak nová láska, hluboký vztah a v některých případech také erotika mezi starými lidmi nevyhasly, ba naopak po nich mohou toužit, ale bojí se to před světem říci nahlas. Tyto myšlenky v sobě udusávají a snaží se od nich oprostit, což rozhodně není dobré pro spokojené stáří. Od toho, aby se staří lidé necítili osamělí, je jejich rodina. Z drtivé většiny právě rodina tvoří starým lidem ty nejbližší. Co se týče geografického hlediska, vazby mezi rodiči a dětmi neváznou, ani když rodiče postihne stáří. Vzdálenost je mezi nimi průměrně 45 minut cesty autem. Staří lidé záměrně prodlužují svoji pracovní aktivitu kvůli tomu, aby později mohli zajistit ekonomickou výpomoc pro své děti. Do té doby, kdy jsou rodiče aktivní, jsou vazby mezi nimi a vlastními dětmi, zejména v době, kdy jejich děti mají již své děti, taktéž velmi aktivní. Hlídání vnoučat, menší finanční výpomoci, zastavění svého domu (například za hypotéku dětí) není nic ojedinělého. Staří lidé v tom všem vidí svůj jistý životní cíl.
Stáří však dohání mnohé jedince k podrážděnosti, podezíravosti a podobným jevům. Je tomu tak zkrátka proto, že staří lidé jsou obklopování „novým a mladým“ světem, který je mnohdy odmítá učit a dát jim již jednou řečený podnět k práci, který je tak důležitý. Proto toto vše později vede k podezíravosti, nevrlosti a nezájmu o okolí. Starý člověk se neustále bojí, že mu chce okolí uškodit, pošpinit jej, a protože hůře vidí a slyší, může si vysvětlovat jednání okolí po svém a dokreslovat si jej.
Únava, poruchy spánku, rozmrzelost ad. jsou nepříjemnými aspekty stáří, proti kterým se dá bojovat léky. Horší je, když staří lidé začnou zabředávat do minulosti, až příliš začínají přemítat nad uplynulým životem. Otvírají a zakládají rodinné kroniky a alba. Přemýšlejí nad tím, co mohli udělat lépe, nebo hledají potěšení v tom, co dobře (podle nich) udělali. Tímto směrem by se však ubírat neměli, jelikož takto zapomínají na okolní svět a jeho problematiku.
Tak a jsme v tom až po uši ... Kroniky, alba, fotky na webu, velká břicha, vysící prsa, zarůstání pinďourů do podbříšku, šediny apod. Ale co je na tom, vždyť jsme to pořád "MY".
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
V článku č. 2 bychom se (a to i s použitím mouder Karla Čapka) rádi pokusili nastínit další obsah této rubriky určený jak nám samotným, tak i těm mladším:
Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází. Všichni rádi stárneme, když je nám osmnáct.
Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev.
Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní. Jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.
Humor je nejdemokratičtější z lidských zvyků. Humor je solí země. Kdo je jím dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý. A vzdělání je to, co nám zůstane, když zapomeneme všechno, co jsme se naučili ve škole.
Lépe už bylo, každá změna je k horšímu a nic se nezdaří podle plánu ... Je to pravda, nebo je to jen fikce ??? ..........
