Jdi na obsah Jdi na menu
 


ANALÝZA CHYB ČESKÉ VLÁDY

 

MOTTO:

Zvládat pandemii a ještě fungovat babišovským populistickým stylem, kdy chce prodávat své úspěchy a dělat antipolitiku, to nejde dohromady.

Veřejnost vidí, že jsou zásadně kráceny její svobody a vláda zcela ztratila její důvěru.

 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

 

Je zcela nepopiratelné, že tak ničivé rozšíření pandemie napříč Českou republikou si občané sami nezavinili. Přinášíme zde postupně podrobnou analýzu zásadních chyb systému, který diriguje vláda Andreje Babiše a jí pověřené další osoby a instituce (Hlavní hygienik, ÚZIS, SZÚ apod.):

 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

 

Obsah:

Oddíl I. - Sumarizace pochybení a přehled hlavních oblastí nekompetence představitelů výkonné moci

Oddíl II. - Faktologie neplnění povinností a planých slibů

Oddíl III. - Závěry Nejvyššího kontrolního úřadu

 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

 

Oddíl I.

 

1. TESTOVÁNÍ, TRASOVÁNÍ, VYHODNOCENÍ EPIDEMIOLOGICKÉ SITUACE

 

Česká republika se stejně tak jako jiné státy ocitla v krizi, která se odrazila v počtu infikovaných i zemřelých. Vlna nového koronaviru se tu bleskově rozšířila na podzim roku 2020 až lavinovým způsobem, čímž jsme se dostali mezi nejpostiženější regiony na celém světě. Jednotlivé vlády s virem bojují především pomocí omezování shromažďování, což šíření dokáže omezit, ovšem ne zastavit. Skuteční a světově uznávaní odborníci jsou přesvědčeni, že jádro problému to neřeší. Virus totiž kolem sebe roznáší především superpřenašeči, kvůli nimž by se mělo testovat a trasovat co nejvíce cíleně, a hlavně řádově více. To se ovšem neděje.


Pražský bar Techtle Mechtle. Horníci v OKD. To jsou příklady situací, kde se v jednom omezeném prostoru a čase nakazilo velké množství lidí, kteří pak mohli nákazu šířit dál. Dali za vznik tzv. clusterům – lokálním ohniskům covid-19. Čím více jich je, tím jde o větší problém. Na počátku takového clusteru je přitom často pouhá jedna osoba nebo skupina osob, jež nákazu šíří nevědomky prostě tím, že komunikuje se svým okolím.


Tyto osoby se nazývají superpřenašeči a zkušenost s nimi mají všechny státy. Vyskytují se ve všech sociálních vrstvách a regionech, vyprávět by mohli mimo jiné zástupci Bílého domu, kde stačila jediná recepce k tomu, aby onemocnělo přes 25 politiků a soudců (zřejmě se tam nakazil i americký prezident Donald Trump).

 

Infikovaný versus infekční:

 

Superpřenašeči jsou hlavním důvodem, proč se kolem nás koronavirus šíří. Vychází to ze samotného charakteru viru SARS-CoV 2 – jak zjistila studie britského centra London School of Hygiene & Tropical Medicine, okolo pouhých 10 - 20 procent infikovaných osob je zodpovědných za 80 procent všech případů. To posléze potvrdila i analýza 85 tisíc nakažených osob z Indie, u kterých se podařil vytrasovat zdroj nákazy – nakazilo je pět procent lidí, tamní vědci tedy došli ještě k menšímu číslu.

 

Být infikovaný a infekční je totiž velký rozdíl, jež vychází mimo jiné z toho, s jakou virovou náloží byl člověk v kontaktu a v jakém stavu je jeho imunitní systém. Virus v nějaké formě již potkala velká část populace. Ale méně lidí se infikovalo, ještě méně se stalo infekčními a u úplně nejmenšího množství se rozvinuly jasné symptomy, kdy lze člověka označit za nemocného.

 

Superpřenašeči jsou infekční, ale nemusí být nutně nemocní. Nicméně pokud mají velkou virovou nálož a ocitnou se v nějakém prostředí, které přenosu nahrává (uzavřený prostor, hodně lidí pohromadě), je zaděláno na problém.

 

Rozptylové číslo:

 

Jak s takovými lidmi pracovat? V první řadě je nutné uznat jejich existenci a zahrnout je do výpočtů a predikcí vývoje pandemie. Když se v současnosti mluví o aktuálním stavu šíření nákazy v populaci, uvádí se reprodukční číslo (R). To je ale hodnota, která nedokáže popsat dynamiku šíření koronaviru v tom smyslu, že jeden člověk nakazí hodně lidí a hodně lidí nenakazí nikoho. Číslo R šíření pouze průměruje.

 

Dynamiku naopak dokáže popsat číslo rozptylové číslo K. Rozdílu mezi R a K jsme se v minulosti věnovali, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) uvedl, že nemá kapacity jej počítat. Ani v tom momentálně nevidí smysl vzhledem k masivnímu počtu nových případů.

 

Číslo R pouze průměruje distribuci. I z jiných infekcí je ovšem známo, že mnohem důležitější, a v tomto případě u covid-19 naprosto zásadním parametrem je tzv. rozptylový faktor. To znamená parametr K. Ten popisuje vývoj přesněji, protože popisuje, kolik pozitivních jedinců z toho extrému dokáže ovlivnit celý systém. Dokáže, kolik superpřenašečů dokáže infikovat cluster.

 

Současná opatření včetně roušek nechrání lidi před virem stoprocentně, jen snižují množství nálože, se kterou se setkají. A ve výsledku nejde o žádné extrémní snížení. Ke spolehlivé ochraně lidí dojde jen tehdy, kdy je infekční člověk izolován. Nejdůležitější je proto hledání osob, které jsou zodpovědny za většinu případů.

 

Lokalizace superpřenašečů, to znamená oddělení signálu od šumu, který neudělá dopad na populaci, je naprosto klíčová. Ale jak je najít? Jedině cíleným testováním a trasováním. Takhle to dělá právě jižní Asie, Japonsko. Věnují se těm důležitým clusterům. Vědí přesně, kde ty přenosy probíhají a které jsou nebezpečné.

 

ČR netestuje dostatečně a je na absolutním světovém dně v počtu provedených testů na objevený případ. „Když se podíváte, jak s tím koreluje počet případů, tak i právě proto, že se na jeden záchyt nedaří udělat masivní počet testů, tak Česká republika stoupá na strop nových nákaz.

 

Důsledky toho přístupu jsou vidět v aktuálním problému s domovy důchodců. Bohužel to je nedobrý příklad nereagování systému testování a trasování. Tvrdí při tom, že právě personál domovů seniorů by se měl testovat nejvíce, v ideálním případě dokonce dvakrát denně – nejdříve ráno rychlým antigenním testem, večer pak kvalitnějším PCR testem. Tím by se dali spolehlivě odhalit superpřenašeči, kteří ohrožují nejvíce právě seniory.

 

Aby se mohl systém testování do budoucnosti ještě více zefektivnit, bude následně třeba, aby na trh přišly spolehlivé testy ze slin, u kterých lidé zvládnou samosběr. První takové jsou již k dispozici, ale pouze v zahraničí a vývoj dále pokračuje.

 

 

2. NEFUNKČNÍ CHYTRÁ KARANTÉNA

 

 

Jak ve skutečnosti probíhala příprava projektu, který měl ochránit zemi před epidemií a zároveň lidem umožnit, aby i v éře covid-19 relativně normálně žili? Kdo tvořil, kdo se vezl a kdo to hatil? A proč nefunguje? Zdroje z vlády a byznysu promluvily.


Měla to být vlajková loď boje Babišovy administrativy s nákazou covid-19. Jak ostatně 30. března v LN prohlásil sám Andrej Babiš: „Jde skutečně o nejdůležitější projekt, který stát chystá.“ Ve skutečnosti chytrou karanténu odpracovali lidé z byznysu sdružení ve skupině Covid19cz. A zástupci státu – konkrétně ministerstvo zdravotnictví a zejména hygiena – její zavádění v praxi podle svědků hatili.

 

Dopady jsme všichni viděli v přímém přenosu v Ostravě. „Chytrá karanténa absolutně nefunguje a již použití slova chytrá u toho, co se děje, by mělo být trestné. Lidé se dozvídají výsledky testů pozdě, a mnozí tak zbytečně žijí ve stresu a mnozí tak zbytečně sedí v karanténě,“ uvedl svazek obcí na Karvinsku.


Že vznik chytré karantény nebude snadný a spolupráce státu s privátem přinese střet dvou zcela odlišných světů bylo podle rekonstrukce rozhovorů mezi vládními úředníky i lidmi z byznysu, jasné už v polovině března.

 

Vláda právě kvůli covid-19 vyhlásila mimořádný stav a skupina privátních IT expertů ze skupiny Covid19CZ obratem začala pro stát chystat infolinku, která by měla odlehčit zahlceným krizovým linkám. Jenže úředníci z Vojtěchova resortu jim odmítali vydat data.

 

„Říkali jsme jim: máme na to usnesení vlády. A oni, že usnesení sice ukládá vznik linky, ale už jim neukládá nám data vydat. A že se kvůli tomu nenechají zavřít. Musel zasáhnout osobně premiér a doslova je seřvat. Na šéfku jedné z krajských hygien ječel asi deset minut, ať se na to vyse… a prostě to udělají. To se pak opakovalo i u jiných případů. Nepohnuli se, dokud nezasáhl Babiš. Začali jsme tomu říkat, že AB zase musí udělat dobrý den,“ popisují zástupci byznysu.

 

V podobném duchu se pak nesly i další týdny. Největší potíž byla podle insiderů v tom, že se hygienici odmítali vzdát svého „papírku a tužky”. Byli po desetiletí zvyklí sbírat data o nakažených ručně: s telefonem v jedné ruce a tužkou na zapisování v druhé. A nechtěli na tom nic měnit.

 

“Hygiena je přesvědčena, že se to dá všechno vyřešit tím provoláváním. Ale to může fungovat na situaci, kdy máme v kraji dvacet případů spalniček. Ne na velkou akci. A nám se zaměstnance hygieny nepodařilo přesvědčit, že to jde dělat jednodušeji a také s menším rizikem chybovosti,” potvrdil jeden z členů skupiny Covid19CZ Patrick Zandl.

 

To, že má pravdu, dokládají třeba případy, kdy hygiena sdělila testovaným lidem chybné výsledky testů. Z poslední doby je to například pražský programátor Jan Šromek, kterému přišly negativní výsledky. Ovšem na jméno a rok narození někoho jiného. Hygiena si spletla testované. On sám byl nakonec pozitivní. Redakce má k dispozici zase jiný případ, kdy hygiena kontaktovala rodinu a oznámila jejím členům, že mají jít do karantény, protože se na oslavě potkali s nakaženou osobou. Rodina ovšem na této oslavě vůbec nebyla. Naopak byla na jiné party, v jiném kraji, kde byl také pozitivně testovaný.

 

Tvrdili, že s počítačem neumí

 

Pro pochopení myšlení hygieniků je třeba nahlédnout i do jejich věkových struktur. Průměrný věk lékařů na hygieně je 56 let, třetina je podle údajů z roku 2016 starší 60 let. Mladí se tam nehlásí. Hygiena je také dlouhodobě podfinancovaná.

 

„Snažili jsme se je proškolit, ale někteří i po týdnu školení tvrdili, že s počítačem nikdy nepracovali a neumí to,“ připustil armádní důstojník, který byl do akce také zapojený.

 

O účasti armády rozhodl už v březnu premiér, když se ukázalo, že ministerstvo zdravotnictví není schopno zajistit klíčové kroky státního boje s nákazou. Od logistiky, přes testování a transporty vzorků. I chytrá karanténa proto první týdny spadala do gesce armády. Jenže i vojáci byli odkázaní na to, s jakou ochotou hygienici do projetu zapojí.

 

„Armáda sehrála pozitivní roli. Do jisté míry nahradila nefungující aparát resortu zdravotnictví, včetně třeba převozu vzorků z odběrových míst,“ dodali opět již citovaní zástupci byznysu.

 

Samotní hygienici se k chytré karanténě veřejně vyjadřovat nechtějí. Na dotazy Neovlivní.cz nereagovala ani Eva Gottvaldová, kterou vláda v polovině března odvolala. Ani její nástupkyně Jarmila Rážová, jejíž lidé se měli projektu hrát klíčovou roli zapojit.

 

Potíže se zaváděním chytré karantény nicméně nyní přiznává bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula, který byl zplnomocněncem vlády pro celý projekt. „Principy chytré karantény jsou správné. Bylo nesmírně obtížné ji nastartovat, neboť elektronizace znamenala propojení mnoha desítek ne zcela kompatibilních systémů. A jak připustil, někteří se prosté svého „papírku“ vzdát nehodlají: „I teď se najdou v systému lidé, kteří se na jakoukoliv elektronizaci dívají s nedůvěrou.“

 

Nejsou systémy a nikdo to neřeší

 

Jak také vyplývá z Prymulových odpovědí, teprve nákaza covid-19 naplno i pro laiky odhalila to, co zasvěcení vědí už dlouhé roky. Jednotlivé úřady státní správy spolu nejsou propojené, automaticky přenášet data je tak v řadě případů nemožné.

 

Stát nemá na krizové situace funkční systémy. Navzdory tomu, že tu v minulosti byly třeba povodně.

 

To, že spolu jednotlivé státní úřady „neumí mluvit“, popisuje na konkrétním příkladu v Letním speciálu Neovlivní.cz i další člen skupiny Covid19CZ Petr Bartoš: „Například krizový štáb chtěl vizualizaci dat o tom, kde jsou ohniska epidemie, jaké tam jsou kapacity k testování. Prostě taková data, aby se boj s epidemií dal nějak řídit. Byl velký problém toho dosáhnout. Laboratoře neměly nástroje, jak posílat výsledky automaticky do Ústavu zdravotnických informací a statistiky, ústav dodnes neumí automaticky posílat výsledky na hygienické stanice. Lidé ve státní správě říkali, že to jde i ručně a že je automatizace nezajímá. Nenašli jsme tam vůli pro vylepšování a zefektivnění základních procesů. Věříme ale, že krize odhalila bolestivá místa systému a namotivuje státní úředníky k inovaci.“

 

Jakoby se jich to netýkalo

 

Dokud se v projektu chytré karantény premiér angažoval – byť výše popsaným systémem „AB udělá dobrý den“ – situace se podle zástupců byznysu i státu posouvala. Jenže ministerský předseda postupem času svůj zájem přesunul jinam, zástupci soukromých firem svou práci na projektu ukončili, chytrá karanténa přešla definitivně pod ministerstvo zdravotnictví, a to byl konec. Jako důkaz může posloužit Moravskoslezský kraj, kde hygiena bez varování po týdnech podceňování z hodiny na hodinu vyhlásila mimořádná opatření.

 

Jak uvedl prorektor Univerzity Karlovy, biochemik Jan Konvalinka, právě uvalení plošných opatření na celý kraj ukazuje na nefunkčnost chytré karantény. „Plošná opatření jsou přiznáním toho, že se nám chytrá karanténa nepovedla, že se nám nedaří dost rychle testovat – což nechápu, jak je možné, protože na to máme technické možnosti – že se nám nedaří správně trasovat. Tím pádem musíme dělat nepříliš chytrá, ale účinná plošná opatření. Po šesti měsících, kdy jsme virus znali, bychom měli být mnohem dál,“ řekl Konvalinka i v České televizi.

 

Premiér Andrej Babiš si přitom musel být vědom toho, že když ponechá chytrou karanténu v rukou Vojtěchova resortu, nemusí to dopadnout dobře. Když mu totiž projekt v půli května předával, řekl: „Doufám, že resort zdravotnictví se k tomu přihlásí, není to záležitost jen IT a armády,“ uvedl. A na adresu ministerstva zdravotnictví ještě dodal, že se „tváří, jako by se jich to netýkalo“.

 

A pak ta občany nesnášená provázanost s e-rouškou ...

 

Ministerstvo zdravotnictví tlačí mezi lid eRoušku, ten jí nevěří. Nechce být fízlován a chybí mu základní informace


Druhá verze aplikace eRoušky je na světě a ministerstvo Covidu dělá psí kusy, aby se masově používala. Jenže lidé toto "Covid opatření" odmítají, mají špatné zkušenosti s vládními projekty a nařízeními a obávají se, že jde o další nástroj kontroly, dalšího zakleknutí. Přitom tato verze má jedinou vadu. Vláda si totiž opět přivlastňuje cizí práci a dělá tak aplikaci nedůvěryhodnou.


Problém číslo 1:


Nejvyšší šéfová všech hygienických stanic Rážová nechala rozeslat sms zprávy a prosila o instalaci aplikace. A lidé se diví, kde vzala jejich číslo. To je problém číslo 1, lidé se zprávy bojí, nikdo nevysvětlil, jak to, že má paní Rážová jejich číslo. Přitom je to jednoduché, paní Rážová nesedí nad telefonním seznamem a nehledá, kde kdo bydlí a jaké má číslo. Jde o dohodu s operátory a o neadresnou rozesílku. To se přece mohlo do zprávy napsat. To profesor Prymula ve večerním projevu své kroky aspoň trochu vysvětlil. Jenže kdo se dnes dívá na televizi? Nikoho už ty žvásty nebaví.


Problém číslo 2: první verze eRoušky


První verze eRoušky se moc nepodařila, vybíjela telefony a hlavně opravdu dávala vládě informace, kde kdo je. A k tomu ještě padala. Prostě špatně vymyšlený projekt, který měl víc záporů než kladů. Vláda ho pochopitelně prohlašovala za skvělou součást chytré karantény, a tak se aplikace ve verzi jedna stala zcela nedůvěryhodnou.


Druhá verze může být sebekvalitnější a bezpečná, ale ...


"Dvojka" je úplně jiná, s tou první nemá nic společného. Prostě řečeno, někdo přemýšlel a využil kvalitní základ, jde o projekt Google a Apple. Aplikace už pracuje s anonymizovanými údaji, vláda nic nevyčte o tom, kde a s kým jste byli, a ani nevybíjí tolik baterie telefonu. Na druhé straně je třeba říct, že Google i Apple jsou  také "velcí bratři", ale aspoň ne vládní a nezakleknou na vás.


Důvěra je základ. Věříme vládě?


Kdyby předstoupil nezávislý expert, který by jednoduše a jasně vysvětlil národu, že aplikace je bezpečná a co všechno dělá, tak si ji lidé rádi nainstalují a pomohou s lividací pandemie. Jenže to jde jen v atmosféře důvěry a tu premiér Andrej Babiš opravdu nevytváří.

 
Co řekli lidé v anketě:


Dotazování bylo prováděno na vzorku osob s minimálně středním vzděláním. 35 % respondentů mělo vysokoškolské vzdělání. Aplikaci eRouška bylo ochotno nainstalovat 28 % osob, většinou se znalostí IT nebo s vysokou mírou sociální zodpovědnosti. Ostatní respondenti odmítli. Hlavní důvody byly

 

    Nechci být fízlován
    Padá to
    Žere to baterky
    Nevěřím, že to k něčemu je, když se netrasuje
    Nechci, aby Babiš věděl, kde jsem. Stačí, že ví, kolik jsem měl piv

 

Je jasné, že problém tkví v tom, že vláda vůbec rozumně nekomunikuje, moc nevysvětluje a tak podobně po celou dobu. Dělá jen zmatečná a nesrozumitelná rozhodnutí. Škoda, že takhle zazdila i možná dobrý projekt. Ten mimochodem stejně přišel pozdě, a to v období, kdy už se toho moc zachránit nedalo. A vláda se vymlouvá na Apple a Google. Čas měla celého půl roku, takže tohle lidé také nebaští.

 

Vláda deklarovala, že aby byla aplikace potřebně funkční, musí mít alespoň 6 milionů uživatelů. A to se jí přes veškeré úsilí nepovedlo. Navíc se počet uživatelů této cifře ani nepřiblížil, naistalovala si jí zhruba čtvrtina z vysněného počtu a ještě ji lidé po falešných poplaších ze svých telefonů mažou.

 

 

3. NEANDRTÁLSKÁ KOMUNIKACE

 

 

Vláda od začátku pandemie nezvládá krizovou komunikaci, přestože měla dost času, aby se připravila na podzimní fázi. Jednání je často nekoncepční a chaotické, což už veřejnost nebere ani zdaleka tak shovívavě jako na začátku. Nikoho nelze označit, že to výrazně zvládal a zasloužil by si alespoň osobní pochvalu.

    
Komunikace vlády během pandemie měla podle politologů tři fáze. První byla ještě v zimě před prvními pozitivními, kdy se zprávy objevovaly ze zahraničí. Další pak byla jarní, kdy do Česka dorazily první případy a vláda začala proti šíření bojovat různými opatřeními. Třetí fází je pak ta podzimní.


Již v zimě bylo podle politoložky Evy Lebedové z Univerzity Palackého v Olomouci vidět, že se vláda na možné rozšíření pandemie do České republiky dostatečně nepřipravovala. „Situace v zahraničí ukazovala zřetelné hrozby, přesto vláda nemluvila o možných scénářích vývoje a spíše situaci zlehčovala.“


Příkladem byl dotaz opozice v Poslanecké sněmovně z konce ledna na množství ochranných pomůcek ve státních rezervách. Tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch dotaz odbyl, že je všeho dost, a vláda se odmítla tématu dále věnovat. Z úst premiéra zaznívaly výpady, že se jedná pouze o neopodstatněné útoky opozice.


Při jarní fázi již byla krize a vláda uplatňovala celkem razantní postup. Viděli jsme vývoj v zahraničí, měli jsme nějakou dobu navíc. Razantní opatření zhoršení situace pozastavila. Avšak ve chvíli, kdy musela vláda volit jiná opatření nežli ta, která bylo možné provádět formou zákazů, začala mít obrovské problémy.


Tiskové konference a prohlášení najednou sledovalo mnohem víc lidí, než kdy předtím. „Od sametové revoluce u nás veřejnost nezažila situaci, kdy by všichni museli sledovat politické zprávy a řídit se jimi. Předtím politika jejich život takto výrazným a náhlým způsobem neovlivňovala,“ popsala Denisa Hejlová, vedoucí katedry Marketingové komunikace a public relations na Univerzitě Karlově.


Nařízení se měnila ze dne na den, několikrát týdně a ministři si s premiérem mnohdy protiřečili, připomíná Gregor. Podotkl však, že všichni chápali, že se jedná o bezprecedentní situaci. Takže veřejnost, odborníci i opozice byli vůči vládě smířliví až vstřícní. I po prázdninách však vláda bohužel pokračovala v chaotické komunikaci. Nepředstavila jasné, srozumitelné kroky a promyšlený pandemický plán.


Převládlo přesvědčení, že jsme dobří


Podzimní komunikaci už je třeba hodnotit přísněji. Situace už nebyla nijakým způsobem překvapivá ani nová. Vláda měla více než půl roku, aby se na nárůst nakažených lidí připravila. Opatření byla velmi rozvolněná a za první fází se udělala tlustá čára. V politické komunikaci převládlo přesvědčení, že jsme dobří a už se nás pandemie netýká. Na to byli politici včetně opozice pyšní a domnívali se, že minulý úspěch bude určovat i ten budoucí.


To se však nestalo. Závažnou chybou je zejména to, že je na podzim komunikace ještě chaotičtější, než byla na jaře. „Vláda by měla mít přesně připravené komunikační plány a rozdělené role. Komunikaci má mít nastavenou tak, aby navenek probíhala jednotně, ve správný čas, se správným kontextem a vysvětlením. Ukázalo se, že vláda nebyla navenek schopná působit jako tým, který krizi zvládá a veřejnost to rozpoznala.
    

Babišova snaha nezkazit si kampaň


Ministr vnitra Hamáček a ministři zdravotnictví Vojtěch a následně Prymula podle Gregora prezentovali svá stanoviska poměrně konzistentně. Problémy nastávají vždy ve chvíli, kdy Babiš cítí sílící kritiku veřejnosti a má naoko snahu vyjít lidem vstříc. Babiš navíc zabránil různým zásahům a opatřením před volbami, protože věděl, že nejsou populární. Bohužel se postup v době pandemie nedá načasovat podle toho, kdy se konají volby.


Právě na tiskových konferencích a v televizních debatách můžeme pozorovat, jak premiérovi přerůstají problémy přes hlavu a často je spíše zhoršuje, než by přispíval k jejich efektivnímu řešení. Poradci, které si premiér platí, pro něj pracují jako pro soukromou osobu, ne pro vládu jako celek. Bylo by potřeba nastavit i řízení na vládní úrovni.


Příliš sdílný Prymula


Komunikace Romana Prymuly byla podle expertů více věcná. V řadě situací však vystupoval izolovaně, vypouštěl zprávy bez kontextu a dávkoval je jednotlivým médiím.


Zprávu, kterou nutno také připomenout, je jeho jarní oznámení o uzavření hranic až na dva roky. To šokovalo naprosto všechny. Nebylo to uvedeno do kontextu a až později se ukázalo, že jde jen o osobní výrok bez jakékoli vazby na plánované kroky vlády.


Za chaotické zveřejňování plánovaných opatření pak nového ministra zdravotnictví již kritizovala opozice a dokonce i premiér Babiš. Před očekávanou tiskovou konferencí o zpřísňování opatření ministr zveřejnil několik tweetů ještě před jejím začátkem, což mu vytkl  i ministr kultury Lubomír Zaorálek.

V komunikaci byl kuriózně asi lepší i jeho předchůdce Vojtěch. Vojtěch se jako ministr postupně naučil, že je dobré informovat veřejnost komplexně na tiskových konferencích a dělat to tak v pravidelných intervalech. To sice Prymula deklaroval, ale nezdařilo se mu to – většina informací o nových opatřeních se objevovala v jeho mediálních vyjádřeních a komentářích ještě před tím, než dostala jasné obrysy.


Dílčí informace bez kontextu si lidé totiž vysvětlují sami. Přitom vzniká štědrý prostor pro interpretaci nebo často dezinterpretaci. Pokud se lidé dozvídají, že je čekají zásadní změny, tak je logické, že chtějí také vědět, co to pro ně bude znamenat. A to se téměř nikdy nestalo.
    

Hamáčkova (ne)ikonická mikina


Hamáčkovo vystoupení na jedné z prvních tiskových konferencích na začátku epidemie, kam přišel s červenou mikinou, bylo jedním z ikonických momentů. Zatímco ostatní ministři působili bezradně a vyčerpaně, předseda ČSSD vypadal jako muž činu.
 

Byl to však pouze prchavý symbol, který výborně zafungoval jen v daný moment. Efekt měl možná ještě týden. Dnes už je z něj pouze vzdálená vzpomínka na dobu, kdy jsme nikdo pořádně nevěděli, co a jak.


Hamáček působil na začátku dobře, dokázal vysvětlit mimořádnost situace, kterou podtrhl svým neformálním oděvem. Pak se do toho začal vědomě stylizovat a používat to jako nástroj. Lidé pochopili, že je to spíš hra, a už to začalo působit uměle.


Hamáček se svého symbolu nevzdal ani například na schůzce s prezidentem Zemanem, který ho červenou vestou podpořil, a v neformálním oděvu se zúčastnil také schůzky s bavorským ministrem vnitra, za což ovšem už sklidil kritiku.


Skutečnost, že svetr ČSSD použila v krajské kampani i na podzim, může působit jako symbol toho, že se vláda nijak výrazněji neposunula a nabízí pouze řešení známá z jara. Hamáček červený svetr použil totiž i v kampani před krajskými a senátními volbami.


... rozepisovat se o ostatních vládních i mimovládních osobách, které společně či individuelně celou krizi v republice způsobily, je ovšem nad rámec tohoto článku. Konečně každý si určitě už svůj obrázek také již alespoň zčásti udělal.

 

 

3. NEANDRTÁLSKÝ MARKETING

 

inzerce.jpg

 

 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

 

Oddíl II.

 

 

Pro zdokladování veškerých faktů vybíráme pro úplnost mediálně zdokladovaný rozbor s názvem "Dvanáct nejproblémovějších slibů, které představitelé země v souvislosti s pandemií v dali v roce 2020". Jaká byla cesta od „best in covid” k zemi, která ve statistikách patří k nejhorším?

 

    1. Chytrá karanténa, která nestíhala
    2. Splní eRouška čtyřmilionový cíl?
    3. Nedostatek kapacit na testování
    4. Přetahovaná o krizový štáb
    5. Tajná čísla o epidemii
    6. Semafor, který nevaroval
    7. My máme „kočkoPSA“
    8. S čím jsme vstupovali do první vlny?
    9. Modelování vývoje
    10. Ignorování nástupu druhé vlny
    11. Komunikace jen přes tiskové
    12. Zmocněnec Babiš a koordinátor Blahuta

 

Chytrá karanténa, která nestíhala

 

„Je vysoce pravděpodobné, že nějaká druhá vlna bude. Když vidím situace v jednotlivých zemích, tak ten virus nemizí,“ varoval už v červnu tehdejší vládní zmocněnec pro výzkum ve zdravotnictví Roman Prymula. Přesto se přes léto nepodařilo dostatečně posílit systém Chytré karantény, který měl na starost trasování nakažených a jejich kontaktů. Už v půlce září, kdy počet potvrzených případů nákazy covidem začal růst, přišly první velké problémy.

Hygienické stanice vše stíhají, tvrdil však ještě 11. září premiér Andrej Babiš (ANO). Jenže už o tři dny později se ukázala realita: jihomoravská hygienická stanice oznámila, že trasování nestíhá. A přidaly se další.

„Právě jsme dokončili školení, do kterého se zapojili téměř všichni naši odborní pracovníci včetně mě a paní sekretářky. Zítra si budeme navzájem telefonovat v testovací verzi a od pozítří už budeme trasovat úplně všichni,“ řekla serveru iROZHLAS.cz šéfka ústecké hygienické stanice Lenka Šimůnková tři dny po Babišově výroku.

Skluz pokračoval a nedořešených případů přibývalo. „Vůbec neříkám, že stíháme. Při takových počtech nově nakažených je to těžké. Budeme však muset oslovit i ty, které jsme nestihli obvolat včas,“ řekl na začátku října serveru iROZHLAS.cz šéf Chytré karantény Petr Šnajdárek.

Hygienickým stanicím ale nakonec pomohly sebereportovací formuláře a externí call centra. Do trasování se zapojili i policisté. Kromě skluzu měla Chytrá karanténa řadu dalších problémů. Například se zapojením plzeňské a liberecké hygienické stanice, které pracovaly s vlastním systémem a do celostátní Daktely se připojily později.

 

Splní eRouška čtyřmilionový cíl?

 

Do trasování měla významně promluvit i nová aplikace. „Výrazně ulehčí a extrémně zrychlí hygienikům vyhledávání osob potenciálně nakažených koronavirem s naprosto minimálním dopadem na soukromí uživatele,“ uvedl při spuštění první verze eRoušky Vojtěch Komenda, jeden z dobrovolníků týmu COVID19CZ. Za první týden si ji do telefonu stáhlo 100 tisíc lidí a zbývalo tak vyřešit jen jeden problém: že nefungovala.


To o pět měsíců později v rozhovoru pro iDnes přiznal i vládní zmocněnec pro informační technologie Vladimír Dzurilla, když se řešila druhá verze aplikace. V čem měla být lepší? „Bude fungovat,“ prohlásil. A podle dalších vyjádření se měla stát jedním ze zlomových prvků v boji proti nemoci covid-19.

Jenže hygienické stanice s ní zpočátku neuměly pracovat, proto počet aktivních uživatelů rostl pomalu. Zlom mělo přinést automatické rozesílání aktivačních kódů, ale ani to aplikaci výrazně neposunulo.

Jaký byl vládní cíl? Roman Prymula, šéf týmu Covid19, který měl na starosti i Chytrou karanténu, mluvil ještě v červnu o tom, že by aplikace měla mít alespoň šest milionů uživatelů, aby byla funkční. Vládní zmocněnec Dzurilla ale na konci října hovořil o čtyřech milionech.

Ani to se ale dosud nepodařilo splnit. V současnosti (konec prosince 2020 - pozn. webmaster) eRoušku používá ani ne 1,5 milionu uživatelů, kolem 20. října počítadlo ukazovalo 1,23 milionu uživatelů. Denní přírůstek aktivovaných zařízení se tedy výrazně zpomalil, v posledních dnech se pohybuje mezi dvěma až čtyřmi tisíci. Každý den aplikace pošle okolo 600 varování na základě dat z předchozího dne.

 

Nedostatek kapacit na testování

 

Těsně po příchodu pandemie se do testování nemohly zapojit soukromé laboratoře, a tak se na něm začátkem března podílelo jen pět laboratoří. A to přesto, že například firma Tilia odhalila jedny z prvních nakažených v Česku. Tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) to později na twitteru vysvětloval tak, že lékařka Soňa Peková odebírala vzorky „nestandardně”. Později se ale za výrok omluvil s tím, že dostal „ od kolegů špatnou informaci”.

Byť vláda postupně dovolila i soukromým klinikám, aby se na testování podílely, potíže pokračovaly i v létě. „To, že někdo čeká na výsledky testů několik dní, je samozřejmě špatně. Na druhou stranu, když jsem to prověřoval nějak systémově, tak toto skutečně nebylo pravidlem. To byly nějaké mediální případy, ty třešničky, které se takto vyjmou a ukážou v novinách, ale jinak skutečně toto pravidlem není. Takže v tomto směru skutečně ten systém funguje, určitě ne zcela ideálně, určitě je na čem ještě pracovat, bezesporu,“ vysvětloval ministr Vojtěch začátkem července.

Kritiku odmítal i skoro o měsíc později a sliboval, že se počet testovaných bude dále zvyšovat. „Už se nesmí stát, že ve chvíli, kdy krajská hygienická stanice vytrasuje velký počet kontaktů, kteří jsou indikovaní k testu, nebudou připraveny odběrové kapacity,“ sliboval tehdy.

Přestože se Česko nacházelo mezi dvěma vlnami pandemie, hygieny dál nestíhaly. V srpnu se vedoucí jedné ze stanic v Praze Alena Olexová svěřila serveru Novinky.cz, že už nechtějí dělat přesčasy, protože „nemůžou”.

Česko se nicméně přehouplo do druhé vlny a kromě hygienických stanic přestaly stíhat i nemocnice, ve kterých se - úměrně s počtem nakažených - zvedal počet hospitalizovaných. Pomoct mělo mimo jiné i plošné testování. O něm informoval nový ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO) na twitteru v polovině října a označil ho za nutné. Začít se mělo o čtrnáct dní později v Uherském Hradišti.

Projekt na několik týdnů zmizel z očí médií i veřejnosti a objevil se až na konci listopadu. Tentokrát se jmenoval antigenní testování a začít neměl na východě Moravy, ale mezi učiteli.„Už jsem mluvil o testování učitelů jako prioritně rizikové skupiny, protože se do kontaktu s ostatními dostali nejdřív. Uvažuji o tom, že toto testování by mělo proběhnout mezi 4. a 18. prosincem,“ řekl ministr serveru Seznam Zprávy. Velký zájem o ně ale mezi pedagogy nebyl. Podle předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií a ředitelky pražského gymnázia Nad Štolou Renaty Schejbalové i proto, že se informace k učitelům dostaly pozdě.

„Nedovedu si představit, že se dneska nějaký učitel půjde testovat, když se včera dozvěděl, kdy a kde a za jakých podmínek se bude testovat,“ řekla.

Naopak zájemci o testování před Vánoci už nemohli v rezervacích na předvánoční termíny najít místo týden dopředu. Kapacity byly například v pražských nemocnicích vybrané během několika hodin a vláda se tak rozhodla, že začne o dva dřív než bylo původně v plánu. Na překotné změny nebyly nemocniční systémy připraveny, podle šéfa Chytré karantény Petra Šnajdárka se proto potýkaly s výpadky.

 

Přetahovaná o krizový štáb

 

Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) jeho aktivaci doporučoval, premiér Babiš se do toho ale moc nehrnul. Přesto nakonec v polovině března začal fungovat Ústřední krizový štáb. Do jeho čela se postavil tehdejší náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, po dvou týdnech ho ovšem vystřídal právě Hamáček. A jeho popularita i díky červené mikině rostla.

Oficiálně štáb skončil 11. června, o měsíc později ale vznikl nový orgán. „Stát musí budovat vlastní kapacity,“ řekl při jeho uvedení premiér Babiš.

O co šlo? Vláda se v červenci dohodla na vzniku nové Rady pro zdravotní rizika, která dostala na starost například dohled nad Chytrou karanténou. Do čela se postavil sám Babiš a záda mu kryli místopředsedové: ministr vnitra Hamáček (ČSSD) a tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO).


Naposledy rada zasedla 4. prosince. Od té doby se v Česku v souvislosti s covidem objevila řada nových témat, například očkování. Tím se ale bude rada bude zabývat až na středeční schůzce.

Právě zmíněný orgán byl hlavním premiérovým argumentem, proč při druhé vlně znova neaktivovat „Hamáčkův“ krizový štáb.

„Prosím vás, debata o krizovém štábu nebyla a není ani důvodná. Krizový štáb byl rozpuštěn a není důvod, aby byl aktivován. My máme Radu pro zdravotní hrozby, tam je jak pan Hamáček, tak pan Vojtěch i pan (ministr obrany za ANO Lubomír Metnar. Takže tam není důvod a ani to nebylo na stole,‟ vysvětloval předseda vlády, proč ještě v půlce září, kdy čísla raketově rostla, krizový štáb nefungoval.

O týden později už ho ale vláda aktivovala. Jeho úkolem mělo být ale zejména zprostředkování komunikace mezi kabinetem a kraji, i proto má oproti jaru citelně osekané kompetence.

„Statut doznal změn. Parametry rozsahu kompetencí Ústředního krizového štábu jsou oproti jaru podstatně zúženy, soustředí se především na koordinaci krajů,“ řekla ministryně financí Alena Schillerová (za ANO).

 

Tajná čísla o epidemii

 

„Všechna dostupná a zveřejnitelná data, která vzniknou za peníze daňových poplatníků, musí být neprodleně bezplatně zveřejňována jako otevřená data,“ stojí v programovém prohlášení vlády Andreje Babiše z 27. června 2018.

Přesto de facto od začátku roku ministerstvo zdravotnictví v tandemu se svým Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) tajilo informace o probíhající epidemii. Některé z nich - jako třeba detaily o struktuře testů - nezveřejnilo dodnes a server iROZHLAS o ně vede soudní spor.

Epidemie tak nasvítila diskutabilní praxi ministerstva a zdravotnických statistiků, kdy má veřejnost jen velmi omezený přístup k číslům, které popisují české zdravotnictví. Letos tak musel zasáhnout i Úřad pro ochranu osobních údajů v případě, kdy zdravotničtí statistici odmítali poskytovat lidem informace, které o nich sbírají.

Ministerstvo zdravotnictví pod vedením Adama Vojtěcha (za ANO) se také snažilo utajit detailní informace o šíření covid-19 v obcích. Když si tato čísla po pohrůžkou soudního sporu vymohli alespoň starostové, snažil se resort přístup i nadále maximálně omezovat, a před veřejností čísla tajil úplně s tvrzením, že by jejich zveřejnění vyvolalo paniku.

Stejně ÚZIS tajil informace o obsazenosti nemocničních lůžek, a teprve po výměně ministra zdravotnictví se přístup úřadů změnil. A díky zveřejnění se následně podařilo odhalit a opravit chyby, které statistika nakažených obsahovala.

Navzdory tomu se ale vláda k větší otevřenosti nemá. Sociálnědemokratický vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček se snaží informování veřejnosti omezit krizovým zákonem, šéf zdravotnických statistiků Ladislav Dušek zase před časem na zdravotnickém výboru Poslanecké sněmovny prohlásil, že by omezil zveřejňování počtů zemřelých.

 

Semafor, který nevaroval

 

Na začátku srpna, tedy mezi dvěma vlnami pandemie, vláda představila semafor. Ten zemi rozdělil podle toho, kolik nakažených koronavirem se objevilo v jednotlivých okresech Česka. Měl varovat před rostoucím počtem nemocných a pomoci vládě situaci zvládat.

„Není to jen o číslech nakažených, ale je nutné se dívat i mnohem více do hloubky. Informace jsou takové, že jsme schopni situaci analyzovat detailněji,“ řekl tehdejší ministr zdravotnictví Vojtěch.


Co se původně jevilo jako užitečný nástroj, se posléze změnilo v nicneříkající obrázek. Během dvou měsíců se celá země dostala od bílé, přes zelenou a oranžovou až k červené a semafor přestal dávat smysl. „Problém se semaforem byl v tom, že ukazoval aktuální situaci na základě dat z předchozího týdne. Ale ne to, jaká situace nastane,“ poznamenal v říjnu už exministr Vojtěch, kterému ale zůstal post poslance.

Vojtěchův nástupce ve funkci Roman Prymula (za ANO) dokonce v říjnu nazval koronavirový semafor „kočkopsem”. „Neříkám, že byl úplně šťastně zvolen. Byly tady politické tlaky, aby tady byl,” řekl. „Buď máme semafor a opatření jsou navázána na něj, nebo nemáme semafor a opatření děláme plošná.”

Vláda ještě před tím, než se barva semaforu sjednotila, začala zavádět plošná opatření pro celé Česko, například zavřela obchody a omezila volný pohyb. Poté celý projekt vyšuměl do ztracena.

 

My máme „kočkoPSA“

 

„Když víme, že od středy tohoto týdne se pohybujeme na stupni číslo čtyři, pak pokud to vydrží do středy příštího týdne, tak bychom od dalšího pondělí mohli rozhodovat o rozvolnění,“ vysvětloval na tiskové konferenci ke vzniku Protiepidemického systému (PES) Jan Blatný (za ANO), od jara už třetí ministr zdravotnictví. Byl pátek 13. listopadu.

A jak nový ministr řekl, tak se i stalo: brzy došlo k přechodu ze 4. na třetí stupeň. Problém ale nastal, když se situace začala opět zhoršovat. Vláda se totiž 8. prosince rozhodla zavést jakési „mezipatro“ mezi 3. a 4. stupněm indexu, když omezila například otevírací dobu restaurací, přestože měly mít podle pravidel třetího stupně otevřeno do 22.00.

„Hospodští to mají asi jako trest, že nedokázali uhlídat hosty,” kritizoval vládu například místopředseda sněmovního zdravotního výboru Vlastimil Válek (TOP 09) s tím, že se z PSA stal „kočkoPES“.

V úterý bylo skóre PES už pátým den na nejhorším stupni. O případném zpřísnění opatření, jež může zahrnovat třeba omezení provozu obchodních center, bude vláda jednat ve středu.

 

S čím jsme vstupovali do první vlny?

 

I když mělo Česko připravený pandemický krizový plán, během první vlny zemi trápil akutní nedostatek zdravotnických pomůcek. Roušky a respirátory se nedostávaly ani zdravotníkům, kterým je doma na koleni šili dobrovolníci.

Signál o tom, že země není připravená, přitom vláda dostala už na podzim minulého roku. Tehdy Česko v žebříčku Global Health Security Index, který hodnotí připravenost jednotlivých zemí světa na případnou pandemii, skončilo na 42. pozici. Lépe na tom podle hodnocení amerických odborníků byly i Turecko, Argentina či Jihoafrická republika.


Letos v lednu před nebezpečím nákazy zákonodárce varoval také lékař a poslanec ODS Bohuslav Svoboda. Požadoval, aby sněmovna zařadila na program jednání bod informace vlády o chystaných opatřeních.

„Jaké jsou lůžkové kapacity Česka? Máme dostatečný počet zdravotních pomůcek, ochranných oděvů, dezinfekce a masek? Máme dostatek personálu, který je připraven na možné nenadálé situace?“ ptal se Svoboda 28. ledna na plénu.

Přesto bylo na začátku března ve skladech Správy státních hmotných rezerv jen 10 000 ochranných brýlí a 10 000 respirátorů. Roušky nebo dezinfekce nebyly ve skladech vůbec. „Nakupujeme podle požadavků jednotlivých ministerstev. A na ně požadavky nebyly,” pravil v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz šéf organizace Pavel Švagr.

 

Modelování vývoje

 

„V březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu nikdo, sice byl ten stejný člověk, ale už přišel v nějakém čase, a ti, kteří měli přijít, nepřišli,“ prohlásil v minulosti premiér Andrej Babiš (ANO). Hovořil o předsedovi představenstva pojišťovny Direct Pavlu Řehákovi.

Právě on sestavil v Excelu jednoduchý matematický model, který na začátku března poskytl vládě. Původně měl přitom sloužit jen pro jeho firmu.


Díky jeho prezidkcím mohl kabinet včas zareagovat a například zavřít hranice a omezit volný pohyb osob. Jak ale předseda vlády zmínil, podruhé už se taková situace nezopakovala. Ústav zdravotnických informací a statistiky před druhou vlnou nevaroval. I šéf statistiků Ladislav Dušek na konci srpna tvrdil, že situace kolem koronaviru je „dobrá” a „relativně klidná”. Serveru Aktuálně.cz dokonce řekl, že virus slábne.

Ve stejnou dobu přitom Řehák s dalšími dobrovolníky vládu varoval znovu. Ještě před prázdninami jim navíc zaslal materiál, v němž ve 32 bodech doporučil, jak by se Česko mělo na druhou vlnu přepravit. Velkou část z nich vláda nezrealizovala v dostatečném rozsahu, jelikož se rozhodla věřit vlastním analýzám.

„S velkou úctou k panu Řehákovi a poděkováním za jeho analýzu je nutné zdůraznit, že sám stát má vlastní analýzy a materiály od svých odborníků na denní bázi a při svých rozhodnutích vychází z odborných podkladů,“ napsal Deníku N již bývalý ministr zdravotnictví a poslanec Adam Vojtěch (za ANO).

 

Ignorování nástupu druhé vlny

 

„Neměli bychom se strašit druhou vlnou, jsme na ni připraveni. Vůbec nechápu, jaký plán po nás opozice chce. Když budeme mít pocit, že je nějaký zvýšený výskyt, tak samozřejmě budeme reagovat velice rychle, ale už to nikdy nebude plošné opatření,” uklidňoval premiér Andrej Babiš na začátku června.

V září vláda zavedla roušky v prostředcích hromadné dopravy a premiér vybídl v Poslanecké sněmovně opozici, aby místo koronaviru řešila zahrádkářský zákon. Zároveň kabinet odmítl zavádět přísnější opatření.

Druhá vlna nakonec přišla a s ní i celostátní opatření v podobě zavření sportovišť a kulturních institucí, případně omezení otevírací doby restaurací. Situace se obrátila poté, co se v říjnu ve volbách rozhodlo o vedení krajů a složení třetiny Senátu. „Musíme přijmout opatření na dva týdny a pokusit se srazit vysoká čísla nakažených co nejníž. Poté by se přijala už pouze podstatně mírnější, udržovací opatření,“ řekl tehdejší ministr zdravotnictví Prymula.

Nebylo tomu tak. V dalších týdnech Itálie zařadila Česko mezi rizikové země a začali se ozývat zdravotníci, kteří upozorňovali, že počty hospitalizovaných se zvyšují a nemocnice přestávají situaci zvládat. V krajích přestávaly hygienické stanice stíhat trasovat, semafor kompletně zrudnul a začaly docházet plicní ventilátory.

Vláda tak začala přitvrzovat - zavřela školy i restaurace a zavřela vysokoškolské koleje. „Jsme nuceni přijmout taková opatření, která by během dvou, maximálně tří týdnů obrátila ten trend. Jinak by logicky došlo k přetečení kapacity nemocnic,“ oznámil Prymula. Babiš ještě v říjnu označil situaci za „katastrofální”.

 

Komunikace jen přes tiskové

 

„Komunikace není ideální, je potřeba komunikovat jasně a zřetelně. Já to dělám, já nejsem ministr zdravotnictví,” vyjadřoval se premiér Babiš v srpnu ke zmatkům ohledně zavádění roušek. Kritika mířila hlavně na tehdejšího ministra zdravotnictví Vojtěcha.

Se špatnou komunikací ale kabinet bojuje už od jara. Že si premiér problém uvědomoval, dokazují i dokumenty z jednání vlády, které server iROZHLAS.cz prostudoval. „Předseda rady přivítal členy rady a apeloval opětovně na jednotnou komunikaci vlády navenek,“ stojí v zápisu o zářijové schůzce Rady pro zdravotní rizika.

Resort zdravotnictví v té době po Vojtěchovi převzal epidemiolog Prymula, který chtěl „komunikaci dramaticky zlepšit“. A zpočátku komunikoval až moc. Podle domluvených pravidel pak mohl mluvit veřejně o koronaviru pouze dvakrát týdně, což se mu ale - ani přes premiérův apel - nedařilo, jak už dříve zmapoval server iROZHLAS.cz. Komunikace kabinetu tak byla podle některých expertů na marketing matoucí.

Jenže problém má i současný ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO). Jeho resort vydal například novinový inzerát, který lidi vyzýval, ať se nechají naočkovat. A sklidil za to vlnu kritiky. Třeba vedoucí katedry Marketingové komunikace a public relations na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Denisa Hejlová napsala, že titulky inzerátu mohou působit tak, že vypadá jako zaměřený spíš proti očkování.

„Musí připravit nějakou kampaň. Doufejme, že bude vypadat jinak než ten inzerát, který jsem viděl, který byl úplně katastrofální,“ prohlásil na adresu Blatného premiér Babiš.

Padesátimilionový tendr na mediální kampaň ovšem ministerstvo spustilo až minulý týden, aby ho o tři dny později po kritice zrušilo a oznámilo spolupráci s marketingovými agenturami. Třeba Asociace Public Relations se ale o záměru dozvěděla až ze sociálních sítí.

Problém s komunikací měly ale například i hygienické stanice, které do letoška nebyly na takový zájem veřejnosti i novinářů zvyklé. Třeba šéfka pražské hygieny Zdeňka Jágrová nejprve kritizovala účastníky medializované párty v klubu Techtle Mechtle s tím, že měli mít roušky. Pak se ale opravila. Na bary se povinnost nevztahovala.

Situaci chtěl ministr Vojtěch vyřešit jednoduše: pracovníci napojení na ministerstvo měli komunikovat jen přes jeho tiskové oddělení.

„Ano, mám oficiální informaci, že se všechno komunikuje přes tiskový odbor ministerstva,“ řekla serveru Seznam Zprávy pražská hlavní hygienička Zdeňka Jágrová. Tehdejší mluvčí resortu Gabriela Štěpanyová ale celou věc omlouvala tím, že chce jen sjednotit komunikaci.

 

Zmocněnec Babiš a koordinátor Blahuta

 

„Protože já mám svoje zkušenosti s ministerstvem zdravotnictví, celoroční, takže jsem se rozhodl, že to budu já,” vysvětlil o víkendu premiér Andrej Babiš, proč by se měl stát vládním zmocněncem pro očkování proti nemoci covid-19.


Nabídku na tuto práci dostal o několik dní dříve epidemiolog Roman Prymula. Tomu ale nakonec vadilo, že by měl doplnit už fungujícího koordinátora očkování, farmaceuta Zdeňka Blahutu. „Rozhodl jsem se tak, protože není možné to řídit ze čtyř míst,“ řekl pro server iDnes.

Zatímco se v Česku řeší, kdo bude koordinátor, v sousedním Německu jsou na očkování proti viru daleko lépe připraveni. „Můžeme se podívat třeba na Bavorsko, které má v každém okrese očkovací centrum a nasmlouváno 3500 lékařů,“ řekl v nedělním vysílání Českého rozhlasu Plus matematik a ředitel Centra modelování biologický procesů René Levínský.


Jaké jsou podle něj zásadní úkoly pro vládu? „V první řadě by měla řešit logistiku očkování, která je náročná už kvůli tomu, že vakcína od firmy Pfizer vydrží mimo mrazáky jen 5 dní. Měla by na tom pracovat s hejtmany a v každém kraji mít dvě až tři očkovací centra,“ vysvětlil matematik.

Jenže koordinace s hejtmany zatím nefunguje, jak upozornil šéf Jihočeského kraje Martin Kuba z ODS. „Vypadá to, jako by největší problém očkovací strategie bylo rozvést zmrazenou vakcínu. Hlavní přeci je, aby každý věděl, kdy a jak se může hlásit, a vytvořit ve všech okresech personální a prostorové kapacity pro bezpečné očkování tak velkých počtů lidí. O tom ve strategii očkování není ani slovo,“ napsal hejtman na twitteru.

„Bude to jedna z nejnáročnějších logistických operací v dějinách českého zdravotnictví,“ hodnotí očkování koordinátor Blahuta.

 

Jak si s úkolem koaliční vláda ANO a ČSSD poradí, se dozvíme až v roce 2021 ...

 

 

Oddíl III.

zavery-nku.png

 

poslední doplnění - úterý dne 22.3.2021

... pokračování